Podzim je pro mnohé velice krásným obdobím. Listy se zbarvují a svět tak dostává velmi zajímavý vzhled. I když podzim již není to, co býval, ale přesto se v něm najdou stejné krásy, jaké si můžeme pamatovat z dětství. V tomto období se však mnoho lidí dostává do stavu deprese, což potvrzují i psychologové či psychiatři. Přesto, že dle studií víc, než polovina populace někdy depresí trpěla, či trpí, málokdo ví, co přesně toto slovo znamená.

Co je deprese

Slovo deprese se stalo velmi oblíbeným a používaným a to především u mladé generace, jelikož v sobě obsahuje několik emocí. Pokud tedy prožíváme pocit smutku, bezcennosti, zklamání či neúspěchu, vyčerpanosti a krátkodobého nezájmu, je jednodušší použít slovo deprese než vyjmenovávat tyto emoce, protože vše zahrnujeme do jednoho slova a okolí si tyto emoce také představí. Tímto způsobem je ovšem zneužíváno a ztrácí tak na své skutečné podstatě.

Už jen málokdo tuší, že se jedná o vážnou nemoc, která dokáže velmi ochromit. Existují situace, kdy se dostaneme do stavu, který depresi připomínají, ovšem tento stav trvá pouze několik dní a nejedná se tedy o skutečnou depresi.

Stav deprese netrvá jen pár dní, ale několik týdnů či měsíců. Jedná se o stav vnitřní izolace, která následně přerůstá ve vnější a ochromuje tak i schopnost normálně fungovat. V tomto stavu se nechceme obklopovat lidmi, máme pocit selhání, absolutního nezájmu nejen o záliby, ale i k povinnostem a postupně přestáváme zvládat i jednoduché činnosti. Deprese se tímto může prohlubovat, a jedinec, který jí trpí, se přestává starat i o své vlastní potřeby, jelikož se mu zdají být nepodstatné a zbytečné.

Už, když se tento stav začne projevovat a trvá pár týdnů, bychom měli vyhledat lékařskou pomoc. To bohužel bývá mnohdy velmi obtížné. Lékaři, kteří se touto problematikou zabývají bývají často zahlcení pacienty a čekání na volné místo se tak protahuje. Mnozí jedinci to nakonec vzdají a nemoc se tak stává velmi nebezpečnou, nejen pro psychiku a společenský život jedince, ale také pro jeho zdraví. Pokud deprese přeroste přes únosnou hranici, může se jedinec pokusit o sebevraždu. Mnohdy i díky ztrátám, které díky tomuto stavu přišly.

Doba nemoc podporuje

I přes snahu o této problematice informovat a přiblížit ji, nemocných přibývá. Velkou vinu na tom má náš životní styl, který si doba vyžádala. Na vinou je tedy málo času na naše záliby, který ubíjí povinnosti a snaha přežít. Mnoho z nás totiž chodí z povinností do povinností, ať už se jedná o to, že zvládají dvě práce, či starost o rodinu. Tito lidé se stávají k depresi náchylnější, a to díky starostem, které musí řešit.

Své koníčky a přátelé tak odsunují do pozadí a věnují jim jen málo času, nebo je ze svého života odsunou zcela. Tím ovšem trpí jejich psychika a kypří se tak půda pro zárodek deprese. Díky nedostatku času a přílišnému počtu povinností se člověk vyčerpává, ovšem na potřebný odpočinek, regeneraci a odreagování čas již nezbývá.

To, že takto zvyšujeme pravděpodobnost vzniku nemoci si mnohdy ani nepřipustíme. Díky tomu, jak je problém prezentován můžeme získat dojem, že se nás to netýká, jelikož na to nemáme čas. Pocit, že na takové myšlenky, které jsou při popisu deprese používaný, není čas, je však mylný. Tyto myšlenky se dostaví až při průběhu nemoci, která může vzniknout i při vyčerpanosti. Neustálý kolotoč nejde zvládat stále a vždy přijde chvíle, kdy se budeme muset zastavit a odpočinout si. Nemoc se tak může projevit ve chvíli, kdy je to nejméně vhodné.

S prevencí je to složité

Existuje mnoho publikací, které se zabývají nejen samotnou nemocí, ale také tím, jak jí předcházet či s ní bojovat. Mnoho z těchto rad opravdu mohou fungovat ovšem zde nastává jeden problém. Pokud jedinec depresí netrpí, nemá potřebu se bránit, pokud ji už trpí, nemá energii a snahu se bránit. Mnoho lidí se přesvědčuje, že stav, který je pohltil přejde. Ten se ovšem prohlubuje a následně je obtížné začít s opatřením, které by tento stav pomohl vyřešit i bez odborné pomoci, či udržet, než pomoc přijde.

Většina těchto rad se zakládá na tom, aby jedinec fungoval. Věnoval se ve větší míře svým zájmům, obklopoval se lidmi či trávil svůj volný čas na čerstvém vzduchu. Jedná se sice o rady, které mají smysl a opravdu pomáhají, ovšem pouze v případě, že pouze pociťujeme, že by se nemoc mohla projevit. Pokud už se projevuje, je téměř nemožné tyto rady dodržovat. Obzvláště díky sníženému zájmu o cokoliv nad rámec našich povinností. Nemocní, kteří nemají nikoho, kdo by jim mohl pomoci s těmito činnostmi začít, je neustále odkládají a nemoc je tak stále víc pohlcuje. Díky pomýlenému pohledu jsou tyto stavy okolím zlehčovány a okolí tento stav nevnímá jako vážný, naopak jej vnímají jako pouhou výmluvu k lenosti jedince. Stává se taky, že si celkový nezájem vztahují pouze na svou vlastní osobu a snaha a kontakt se tak zmírňuje, až nakonec ustane úplně, přesto, že jedinec potřebuje spíše pravý opak. Přitom nám právě naši blízcí dokáží s bojem proti depresi pomoci daleko více než lékaři.

Veronika Feixová