Sympatická žena, pedagožka, svědomitá máma, vrba, parťák, mentální poradce i výživová koučka s vášní pro zdravý životní styl. To vše je ale pořád jen pár střípků, které dohromady tvoří pestrou mozaiku jménem Radka Vondráková.

Ta se ve svém profesním životě zaměřuje na pomoc s překonáváním překážek, které lidem brání v dosažení jejich cílů v oblasti stravování a pohybu. Od doby, kdy se sama rozhodla změnit svůj život a zbavit se nejen nadváhy, ale i problémů s akné, se její cesta stala inspirací pro tisíce dalších.

Radka Vondráková věří, že správné stravovací návyky by měly být dostupné pro každého, a proto se rozhodla učinit poradenství cenově dostupnějším. Chce tak pomoci těm, kteří se cítí ztraceni v moři diet a neúčinných rad. Její osobní příběh transformace ji vede k tomu, aby dnes byla parťákem na telefonu, který svým klientům nabízí nejen funkční rady, ale také podporu a motivaci na jejich cestě ke zdravějšímu já.

V rozhovoru se s námi podělila nejen o své zkušenosti, názory na stravování a cenné rady pro ty, kteří chtějí změnit svůj životní styl, ale také nám přiblížila svůj pohled na nejrůznějších stravovací trendy. Co si myslí o detoxu? Proč není nadšená z půstu? To vše a mnohem víc v rozhovoru najdete.

Radko, charakterizuj se nám prosím. Kdo je Radka Vondráková a proč je její profesní život tak úzce spjatý se stravováním, pohybem a fajn životním stylem obecně?

Jsem 36letá holka, která se ve 25 letech rozhodla, že už nechce být silná a “beďaratá“. Začala jsem číst různé knihy o zdraví a o tom, jak nás ovlivňují naše stravovací návyky. Vše, co se mi líbilo, jsem na sobě zkoušela. A když přišly první výsledky, úplně mě to pohltilo. Chodila jsem denně s hůlkami po okolí a zkoušela na sobě všemožné stravovací návyky. Okolí se mě ptalo, jak to dělám, že se tak měním a chtělo ode mne rady.

To dalo vzniknout FB stránce, která měla sloužit pro mé nejbližší. Za pár měsíců se to změnilo a z pár desítek lidí to bylo několik stovek, dnes už několik tisíc. Našla jsem se v tom. Najednou jsem viděla, kolik lidí potřebuje pomoc v tom nejzákladnějším – umět jíst a hýbat se.

Sama sis tedy prošla obrovskou proměnou. Tím nejsilnějším impulsem tedy byla váha a akné?

Navážu na předchozí otázku a potvrzuji, že rozhodně. Bylo mi 25 a akné jsem měla snad i na nohách. Zkusila jsem všemožné krémy, dokonce léčbu skrze ATB, ale vše zabralo na chvíli. Došlo mi, že se musím změnit zevnitř. Že musím najít něco, co mému tělu pomůže. Tak jsem zkusila to nejzákladnější – jídlo. Úspěchy přišly a já chtěla víc. Přidala jsem pohyb a začaly se dít velké věci.

Pojďme nasvítit prchavost všech těch úspěchů, které sama zmiňuješ. Proč nikdy nic nemělo dlouhého trvání?

Ano, ony mé výsledky přišly. Akné se zlepšilo, výsledky krve skrze štítnou žlázu také, cholesterol se ustálil a já stále víc a víc sportovala. Ovšem na to, jak moc jsem se hýbala – kolo, běh, chůze do kopce, kruhové tréninky, tak to na těle vidět nebylo. Vždy jsem si naordinovala nějakou změnu, nakoupila protein a proteinové tyčinky, ale nic se nedělo. Teď už vím proč.

Proč sis ty sama neřekla během všeho toho zkoušení o pomoc?

Tehdy jsem nechtěla platit tisíce za výživové poradce a byla jsem hrdá, že to sama zvládnu. Ztratila jsem takhle 8 let. Nakonec jsem si o pomoc řekla, což mi otevřelo oči v této oblasti – v oblasti stravování. Najednou mi došlo, že je hodně holek nebo kluků, jako jsem já, kteří nechtějí diety, anebo utrácet peníze za rady ohledně jídla. Co si budeme, poradenství stojí jako dovolená v Egyptě. Tohle jsem chtěla změnit. Udělat to dostupné co nejvíce lidem a hlavně radit jídla, která sami budou chtít jíst, a výsledkem bude, že se naučí jíst.

Vnímám, že nám, stejně jako tehdy tobě, obecně dlouho trvá, než se rozhoupeme nechat si podat pomocnou ruku. Proč tak dlouho vyčkáváme?

Může být několik důvodů. Jednak jsme hrdí, protože přeci umět jíst je základ a my to nějak zvládneme. Nebo stále doufáme, že nějakou námi nastolenou změnou se něco bude dít. Nebo nechceme vystoupit ze své komfortní zóny, bojíme se toho, co nám kdo nadiktuje. Možná vůbec v první řadě je to i to, že se každý bojí toho, kolik dané rady budou stát.

V téhle souvislosti mě napadá, na co to vlastně čekáme? To se tak málo známe? Nebo jsme se odnaučili vnímat sami sebe a zkrátka si neuvědomujeme, že už s jídlem potřebujeme pomoci?

Ano, dáváme přednost všemu a všem okolo. Potřebujeme stíhat faktury do práce, uzávěrky, doplnění skladů, vyřízení objednávek, ale už zapomeneme na to, že se potřebujeme najíst. Odsunout jídlo je jednodušší než odsunout fakturování objednávek. Umíme řídit firmy či velké stroje, ale neumíme se najíst. Někdo čeká, protože si myslí, že má dost času a že se nají až až. Ženeme se za vyděláváním peněz, ale už nám nedochází, že si je moc dlouho neužijeme. Ano, neužijeme! To je ta krutá pravda.

Dneska spousta žen napíše „Radko, už je mi 50 let, půjde se mnou něco udělat?“ A já si pomyslím „Pane bože, vždyť jsi mladá, já chci v 50 konečně uběhnout maraton“. Stárneme rychle. Myslíme si, že čím jsme starší, tím máme nárok na to, vypadat hůř a hůř. A to je přitom tak velká škoda. Stárnout se dá i pomalu. Spousta mamin dá svůj život dětem. Myslí si, že když jsou matky, tak jejich život končí a vše se dává dětem. Zapomínají, že také žijí a že jejich děti je tu chtějí mít co nejdéle.

Už jsi nám přiblížila, jak sis ty sama nechala pomoci. Kdy jsi ale sama začala pociťovat, že ty sama jsi tím, kdo již může pomáhat?

To vím, zcela přesně. V červnu 2022 mě napadlo, že si najdu mezi sledujícími jednu ženu, na které si vyzkouším, zda můj způsob učení se jíst, bude fungovat i na dalších, ne jenom na mně a mých blízkých. Přihlásilo se mi více žen a já nemohla vybrat jednu. Tady vzniklo spojení „Hledá se Radka“. Hledala jsem někoho, kdo bude jako já. Kdo poslechne rady druhých, nebude se vymlouvat a půjde si za svým. Vybrala jsem jich víc, asi 15. No a z toho se ty nejsvědomitější dopracovaly tam, kam potřebovaly. Udělaly velké změny na svém těle a hlavně ve své hlavě.

Pro mě to byla také zkouška toho, zda zvládnu radit nejen s jídlem, ale být i parťákem, který pochopí a probere i trápení v hlavě. Na tomhle si zakládám. Ráda říkám: „Mám se dobře já, chci, aby se měli i druzí, pak budu spokojená“. A na tom to celé stojí. Já se mám moc dobře, mám šťastnou rodinu, a proto asi umím být i tak dobrý mentální kouč. Když si to tak uvědomím, tohle úžasné a všeříkající spojení jsem nyní vlastně použila úplně poprvé.

V prosinci 2022 jsem se pak rozhodla, že ukončím svou dosavadní práci a půjdu zkusit svůj sen. Čili aby se mou prací stalo to, že budu učit lidi jíst a chodit. V březnu 2023 jsem to uskutečnila a trvá to dodnes.

Zmiňuješ ukončení tehdejší práce. Přibliž nám nejen ji, ale v detailech i cestu, po které ses vydala po ukončení onoho pracovního poměru.

Jako učitelka jsem se několik let věnovala soukromé výuce německého jazyka. Vedla jsem kurzy v našem kulturním domě. Také jsem si zkusila i práci asistenta pedagoga. Z oboru učitelství jsem odešla do soukromého sektoru a pracovala jsem ve dvou průmyslových firmách. Byly to skvělé zkušenosti. Ale pak jsem si uvědomila, že svou šikovnost už nechci využívat pro účely druhých, ale pouze pro ty své. Doma jsem měla podporu a tak jsem skočila do neznámých vod podnikání.

Dnes už vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí. I kdyby mělo mé podnikání zítra skončit, do teď to je něco neuvěřitelně fungujícího a naplňujícího. Jak mě, tak i mé „Radky a Radky“. Nerada používám slovo „klienti“.

Měla jsi strach ze změn, které tě v souvislosti s tím profesním ubíráním se úplně jinam, čekaly?

Neměla. Ani chvíli. Jak říkám, doma jsem měla podporu. A taky jsem věděla, že se svými znalostmi a vzděláním, vždycky místo najdu. Neměla jsem co ztratit, mohla jsem jen získat.

Dnes již máš obrovské množství sledujících a prokazatelné výsledky. Uveď nás tak prosím do situace, kdy tě chce někdo oslovit, ale je to bojácný typ. Například už mockrát naletěl nejrůznějším poradcům, je zbídačený dietami, atd. Ale přitom cítí, že se opravdu potřebuje svěřit do rukou odborníka. Jak si s takovým člověkem vybuduješ důvěru? Proč se nemusí bát udělat ten krok a oslovit tě?

Skrze své stránky chci ukázat, jaká jsem. A funguje to. Spousta lidí mě potichu sleduje a pak najednou „vystřelí“. Už mají pocit, že mě znají a že ze mě cítí tu lidskost. Možná se jim právě líbí to, že nejsem odborník. Těm už nevěří a teď najednou sledují obyčejnou holku, která umí pracovat s lidmi, dokáže jim naslouchat a mít o ně opravdový zájem. Bojácné či ostřílené, vím, že se je umím získat. Vlastně je ani nemusím nijak “získávat“. Vyložím karty na stůl, pošlu jednu úvodní zprávu a vždy dodám: „Buď vás to zaujme, nebo ne, nic mezitím“.

Velkou výhodou bylo i to, že svou stránku buduji už několik let. Takže spousta lidí viděla celou tu cestu. Mé přání nemít akné, mít tělo, které odpovídá mým aktivitám a hlavně stát se zdravě hezkou mámou.

Cestu k tobě tedy známe. Pojďme teď tak probrat to, co u tebe ty špatné jedlíky vlastně čeká?

Čeká je parťák na telefonu. To je ten základ úspěchu. Nekomunikuji jednou za týden, nemám ordinační ani pracovní dobu. Chci tu reálně pomáhat, vyslechnout si potřeby, vyjít vstříc, vysvětlit jak by se dal jejich stravovací návyk změnit, naslouchat a hlavně vytvářet takový stravovací návyk, který bude udržitelný, bude chutnat a člověk se na jídla bude těšit. Nediktuji co jíst v pondělí nebo v úterý. Učím jíst. Vymýšlím jídla, která chutnají jednotlivci a ten si sám zvolí, kdy si ho dá. Ráda vždycky píšu: „Udělat seznam jídel není umění, umění je vám pomoci ke změně celého životního stylu a najít v jídle radost a smysl“

Najít v jídle radost je pro mnohé zřejmě obtížné, než tě poznají. Můžeme vlastně dokonce říct, že máme z jídla strach?

Jasně, máme. Obří. Což je největší omyl. Lidé si myslí, že když budou jíst málo, budou hubenější. Blbost. Laicky řečeno: „Čím méně toho sníš, tím větší budeš.“

A čeho se tolik bojíme? Když se přece nebojíme pít alkohol, kouřit, nehýbat se, nemít hezké vztahy a nespat, proč se tolik bojíme právě jídla?

Protože je to naše slabina. Nezbavíme se našich závislostí – jako je třeba ten alkohol. V něm hledáme útěchu. Což je tedy dle mě ta největší chyba v životě člověka. Tolik mých Radek mi píše, jak si večer dají skleničku, protože mají svou chvilku klidu. Uf. Já když mám chvíli klidu, tak se jdu projít nebo si lehnu a přemýšlím nad tím, co vymyslet lépe a jinak. Ale stovky lidí mají hezkou chvilku spojenou s alkoholem. Velice brzy se to na nich projeví.

Ovšem správné jídlo si rádi odpustíme. Protože si stále myslíme, že přeci jídlo nepotřebujeme. Jednak jeho příprava trvá dlouho, anebo je taky drahé. A pak, když něco chceme změnit, už se vlastní bojíme jíst. Spousta lidí si myslí, že co kalorie, to kilo navíc. Nebo vůbec nevíme, co si k jídlu dát, tak si raději nedáme nic.

A jak se z toho začarovaného kruhu můžeme dostat?

Je to jako s autem. Já mám auta moc ráda. Ale sama si je neopravím. Takže si řeknu o pomoc. A to je tak i s jídlem. Neumím to, tak bych si měl říct o pomoc. To jediné nám pomůže. Když uděláme nějaký krok a řekneme si někomu o pomoc. Ale o opravdovou pomoc. Tu nenajdeme v nějakém ebooku či v kalorických tabulkách.

Ano, teď asi někoho rozhořčím, ale normální mamina chce vědět co a kdy jíst. Nechce si číst o tom, co je kalorie anebo zadávat něco do tabulek. S hrůzou pak navíc večer zjistí, že nestihla splnit a tak to do sebe vše rychle nahází. Uf, jen jak to píšu, tak si vybavuju různé příběhy svých Radek a Radků a je mi někdy dost ouvej. Vše jde ruku v ruce. Když se správně jí, lépe se vyprazdňuje, lépe se spí a lépe se žije.

Když tápeme, je to rozhodně psychická zátěž. Ale jak moc s psychikou souvisí samotné jídlo? Ovlivňuje nás způsob stravování psychicky?

Ruku v ruce. Někdy se člověk může stavět třeba na hlavu. Může perfektně jíst, x hodin denně se hýbat a na těle se nic dít nebude. Drží to vše hlava. Může v ní být strach z neúspěchu anebo stres. Jakmile to tak je, nepřejdeme přes to. Proto se snažím být tím parťákem, vrbou a jak jsem už zmínila, i takovým tím mentálním rádcem, co vyslechne a za každou cenu se pokusí najít řešení.

Proč jsme se vlastně odnaučili celkově jíst? Je to přece jedna ze základních potřeb člověka, tak proč?

Protože nemáme čas. Jíst je strašně zdlouhavé. Musíme vymyslet co jíst, jít nakoupit potraviny, doma vše uvařit, sníst to, umýt nádobí a prostě celkově je to zdlouhavý proces. Ovšem je to ten nejzákladnější proces v našem životě. Ale spousta lidí na to nehledí, raději si sednou na gauč a hladí telefon.

Z toho všeho vyplývá, že my, sami ztracení, už takhle špatně učíme jíst i naše děti. Dej prosím nějaké doporučení rodičům, kteří své děti chtějí vést po správné cestě.

Uf. Rodiče si vůbec, ale vůbec neuvědomují, jak je tohle důležité. Ženou se za kroužky, za předháněním se v tom, které dítě umí jaké písmenko, kolik cizích řečí, do jaké školy chodí, ale to, že neumí základ života, to vůbec neřeší. Ne všichni, samozřejmě. Ale bohužel rodičů, kteří neumějí předat základ života, bude tak 80 %. Přitom umět jíst je mnohem důležitější než cokoliv jiného v životě dětí.

Na tohle jsem ostatně velmi hrdá. Chtěla jsem být zdravě hezká máma pro své dítě. Dnes už mohu napsat pro svého syna a předat mu umění jídla a pohybu. Podařilo se. Kdybych to měla říct ve zkratce: „S partnerkou jsme mu základ života předaly, zbytek je na něm.“

Vezmi nás teď trochu do budoucnosti. Když se správně rozhodneme a naučíme se jíst, co všechno se změní?

Sebevědomí. Jakmile se změní právě ono, vystřelí to člověka na měsíc a on zažije pocit nesmrtelnosti. A ten já vytvořit umím a cílím na něj u všech, kdo to se sebou myslí vážně, nevymlouvají se a ví, že jídlo je základ.

Povídaly jsme si o zdravých návycích ohledně dětí. Nastínily jsme zdravé sebevědomí. Zdravý pohyb. Pojem ZDRAVÍ se nám tak propisuje do všech oblastí. Ty jako pedagožka a zkušený poradce nám ale prosím objasni, zda existuje vlastně něco jako zdravé stravování? V posledních letech se přece jasně ukazuje, že ten pojem ZDRAVÉ STRAVOVÁNÍ je dost zavádějící. Můžeš nám o tom popovídat?

Ráda. Já si před lety myslela, že zdravě je správně. Takže jsem jedla vločky, k večeři saláty, dělala si smoothie a urputně jsem říkala, jak je to zdravé. Ono to zdravé je, ale nebude to správné. Tělo potřebuje veškeré živiny a né jen ty, které mají jídla, o kterých si myslíme, že se po nich nepřibere. A to je ono – zaškatulkovali jsme si potraviny a vybíráme je podle toho, po kterých se tloustne. Ale spousta lidí vůbec neví, po kterých se tloustne. Jsou zmateni z různých přednášek, z debat ohledně půstu a neví čemu věřit. Vůbec si neuvědomují, že daná přednáška např. není pro lidi, kteří potřebují zhubnout. Takže pak na sobě lidi aplikují něco, co pomohlo někomu jinému a vůbec si neuvědomují, že to nemusí být vhodné pro ně.

Základ bude jíst správně. Není zdravá či nezdravá potravina. Jde vždy o to, co v naší stravě převládá a kolik toho sníme. Dát si fastfood přeci můžeme, jen to nesmíme dělat 5x týdně. A co je tedy správně? To si každý právě musí zjistit a říct si o správnou pomoc. Pro každého to „správně“ bude vypadat jinak.

A co druhý “extrém“. Jaký je tvůj názor na všechny ty trendy v oblasti diet a výživy, jako jsou různé detoxikační programy, půsty, superpotraviny, atd.?

V červenci 2024 jsem o tom natočila video. Nečekala jsem jeho úspěch. Mělo obrovský dosah a samé kladné ohlasy. Mluvila jsem o tom, že není potřeba diet a oblbování svých chuťových buněk. Trend půstu mě pak teda „dostává“ úplně nejvíc. Lidé nevědí, co jíst, a myslí si, že když 8 hodin budou jíst cokoliv, tak že následujících 16 hodin je zachrání. Navíc každé tělo půstuje přirozeně – od večeře do snídaně. Připravujeme se ale celkově o dobrý požitek z jídla. Jídlo je přeci jen pocitem radosti a je to také společenský zážitek.

Dalším strašákem jsou detoxy. To když slyším, mám husí kůži. Jarní detox, smoothie detox, mléčný detox, atd. Naše tělo přeci nečeká na detoxy! Naše tělo se čistí 24h denně. Kdyby tomu tak nebylo, zemřeme. Kdyby mělo tělo čekat, až bude jaro a s ním jarní detox, tak kdoví, jak by fungovalo.

Jsou to všechno jen výstřelky doby. Dnes když někdo udělá něco jinak a úplně blbě, je to vlastně novinka, která bude opěvována. Jde jen o prodej a sledovanost. Lidé, kteří chtějí pomoci s jídlem, si musí uvědomit, koho o pomoc žádají. Na druhé straně totiž může být jen někdo, kdo chce sledovanost a lidi jako takoví ho nezajímají.

Pověz nám na závěr, jak přestat bloudit v tom kruhu a začít dělat malé krůčky, které jsou udržitelné a nakonec k té změně skutečně povedou.

Odpověď je jednoduchá – řekněte si o pomoc. Bude to jedno z nejlepších rozhodnutí, které můžete pro své tělo, pro svůj život, pro svou hlavu a pro své celé tělo udělat. Řekněte si o pomoc u mě, či u někoho jiného. Hlavně si ale zjistěte, jak dotyčný pracuje a zda vám opravdu může pomoci k tomu, abyste se jednou provždy naučili jíst.

Barbora Klímová